Anotace
Monografie se zaměřuje na analýzu proměny vzorce účasti v neformálním vzdělávání dospělých (NVD) v České republice mezi lety 1997 až 2016. Jejím cílem je na jedné straně přispět k porozumění hlavním trendům v zapojení dospělých do této formy celoživotního vzdělávání a na straně druhé určit faktory, které ovlivňují jejich rozhodování ohledně toho, zda se do něj zapojí či ne. V rámci takovéhoto zaměření zodpovídá tři stěžejní otázky: Jak se měnil vývoj účasti v NVD? Kdo byli jeho hlavní účastníci a neúčastníci? Jaké faktory přispívaly k tomu, že se do něj někteří lidé zapojovali snáze a častěji než jiní? Pro tento záměr publikace pracuje s kvantitativními daty z mezinárodních a národních reprezentativních šetření vzdělávání dospělých. Na jejich základě argumentuje, že pro systém NVD v České republice je typický posun od vzorce konsolidujícího se systému (1997–2010) k neoliberálnímu a na zaměstnavatele a pracovní vzdělávání soustředěného systému NVD (2011–2016). Celý tento posun je přitom doprovázen zvýšením počtu vzdělávajících se dospělých, který se po roce 2011 vyrovnal účasti ve většině zemí Evropy a který někteří pozorovatelé označují za jeho „triumf“. Mnoho indicií však zároveň nasvědčuje tomu, že ono vítězné tažení nestojí na pevných základech či je jen zdánlivé, neboť vytváří celou řadu vedlejších, nezamýšlených efektů, které jej v dlouhodobém horizontu podkopávají – snižují jeho kvalitu, oslabují transfer poznatků a efektivitu vzdělávání a v neposlední řadě také omezují prospěšnost jeho společenských funkcí a významově jej zplošťují.
O autorech
Doplňující informace o autorech:
doc. Mgr. Jan Kalenda, Ph.D. (profesní informace na webových stránkách UTB ve Zlíně)
